V košíku: 0 Kč | Přihlásit

Jamie´s Italian v Canary Wharf

Testovali jsme novou Jamieho restauraci

Restaurace je situována v obchodní čtvrti mezi „mrakodrapy“ plnými rozličných kanceláří a je snadno dostupná metrem.
Do této restaurace není možné si udělat rezervaci a tak se musíte spoléhat na štěstí a nebo se obrnit trpělivostí.


Hned po vstupu do restaurace se dostanete k pultu s hosteskou, která vám sdělí, jak dlouho bude třeba na vámi požadovaný počet míst u stolu čekat, zapíše si vaše jméno, dá vám pager a vysvětlí vám, že jakmile se stůl pro vás uvolní, dá vám vědět prostřednictvím pageru.

Naše čekací lhůta byla hosteskou odhadnuta na 1 hodinu a dala nám do ruky jeden z posledních tří pagerů, ale ve skutečnosti jsme čekali nějakých dvacet minut, které jsme věnovali občerstvení se na baru a podrobnému průzkumu interiéru restaurace přeplněné lidmi, jak čekajícími, tak již usazenými. Jelikož jsme zde byli na večer, v restauraci to opravdu žilo a byla naplněna téměř k prasknutí, takže jsme snadno uvěřili informaci z webových stránek Jamieho, že se zde denně uvaří 5.000 jídel.

Jakmile nás usadili ke stolu, začali jsme s průzkumem jídelního lístky, který je klasicky rozdělen na předkrmy, antipasty, hlavní jídla, přílohy a dezerty. Obsluha jako ostatně vždy nad míru příjemná a otázky týkající se menu velmi ochotně zodpoví.
Během čekání na jídlo jsme opět prozkoumávali Jamieho restauraci a tentokrát jaksi více zevnitř. Interiér vám dává dojem, že jste se přemístili do klasické italské restaurace, čemuž napomáhají police s vyskládanými sušenými těstovinami. Interiér je moderní a je využit každý kousek prostoru. Předkrmy se připravují před vašima očima na pultu na straně restaurace.

Z menu jsme vyzkoušeli:

  • Předkrmové prkénko
  • Lanýžový salám

  • Zapečené ravioly plněné lesními houbami
  • Špagety carbonara

  • Skvělý burg s lanýžovými hranolky
  • Dobrý zlatý starý steak

  • Čokoládové brownie s malinami a vanilkovou zmrzlinou
  • Skvělý čokoládový a espresový dortík

Když jsme si objednávali hlavní jídlo, náš číšník se na nás již potutelně usmíval a moc šancí na dojedení nám, upřímně řečeno nedával. My jsme ale nepovolili a po vydatných třech chodech jsme se nebojácně vrhli na objednání si moučníku. Číšník naši akci komentoval zvednutým obočím a otázkou „Odkud jste?“. Když jsme mu odpověděli, nevěřícně kroutil hlavou a řekl, že to tu ještě neviděl.
Můžeme bez nadsázky říci, že jsme si na každém chodu opravdu pochutnali a že rozhodně stojí za to tuto restauraci navštívit i přes možnost čekání na váš stůl s pagerem v kapse.

 

Text: Lenka
Foto: Dan